Tímto příspěvkem se pouštím na dost tenký led, ale myslím, že je potřeba vyvážit kojící příspěvky taky jedním o tom, když to prostě nejde… Když se kojení stane noční můrou novopečené maminky. Snad podpořím slovy ty, které kojit nemohly, nechtěly nebo ty z vás, kterým se to i přes veškerou snahu nepodařilo. Někdy to chce prostě i kapku štěstí.
Kojení je samo o sobě dost kontroverzní téma. V mnohých z nás vyvolává odlišné pocity. Pro někoho je kojení dar, nejintimnější spojení, láskyplný akt… prostě něco dokonale krásného, co si užívají plnými doušky. Pro někoho jiného může kojení symbolizovat stres, únavu, vyčerpání, oběť, bolest, nepohodlí, pocit méněcennosti a spoustu dalších negativních konotací.
Někdy to chce prostě kapku štěstí.
Pro tu druhou skupinu je kojení jedním slovem – za TREST! A jak může něco, co děláme jako za trest předávat miminku pocit lásky, bezpečí a klidu?! Dlouhodobě nemůže…
Opravdu mnoho žen, se kterými jsem se za ty roky potkala, byly ženy, které to nechtěly jen tak vzdát, bojovaly, snažily se, daly do toho, co bylo v jejich silách možné, a přesto některé skončily s umělým mlékem. Řeknete si jakto? Vždyť laktační poradkyni si člověk zve proto, aby ho naučila kojit a odstranila problémy. Ano, do jisté míry je to pravda, ale někdy i přes veškerou snahu ze strany maminky i LP to bohužel nejde.
Co dělat, když…
… se prsa nenalévají i přes kontakt skin to skin, časté kojení, odsávání mezi kojením atd…?
… bradavky bolí i přes tu nejlepší péči o ně a stříká z nich krev proudem?
… se miminko nechce přes veškerou snahu přisát k prsu?
… dítě bojkotuje kojení a prso odmítá?
… veškeré dobře míněné rady nefungují a maminka je zralá na kulku do hlavy?
Prostě když to z jakéhokoli důvodu nejde a žena udělala maximum proto, aby to šlo, dala do toho nejen moře času, trpělivosti a ochoty vše zvládnout, brečela bolestí a stejně to nepřineslo kýžený efekt, tak je tu pořád možnost, které nám nabízí 21. století a to je umělé mléko.
Už několikrát jsem se setkala s opovržením ze strany kojících žen na ty nekojící maminky ve stylu:
„No jo, je to pohodlnější vrazit dítěti láhev, co?“
„Víš, že je to od tebe sobecký, když mu dáváš UM?!“
„Co ty jsi za matku, když dítě krmíš umělotinou…!“
Nesuďme.
A mohla bych pokračovat… Holky, prosím, i kdybyste si to i myslely, neříkejte to. Vy nevíte, kolik ta maminka uronila slz, než kojení vzdala, kolik času, peněz a energie investovala do toho, aby kojení klapalo. Nenosíte její boty, tak to prosím nesuďte. Té mamince svými slovy absolutně nepomůžete, ba naopak. Každá máme limity jinde – to, co je pro Máňu ještě v pohodě, může být pro Anču nesnesitelné. Proto prosím, nesuďme.
Holky, maminky, prostě vy, co nekojíte nebo jste nekojily, jste stejně super mámy, tak jako ty co kojí a kojily své děti do 3 let. A víte proč?
Mateřská láska se neměří na počet mililitrů mateřského mléka vypitých vašimi dětmi, ale láskou a péčí o ně.
Já tvrdím, že je lepší šťastná a spokojená máma s UM, než kojící máma zralá na Bohnice.
PS: ne, není to reklama na UM nebo antipatie ke kojení… je to realita.